Stalo se, neděle - 28. prosince 2003Jak se Čochtan čochtal
Letos se vodníci koupali spíš ve vlastním potu, než v rybníku. Žhavé sluníčko na azurové obloze bylo sice krásnou dekorací a tou nejlepší pozvánkou pro návštěvníky Třeboně, ale i těžkou zkouškou organizátorů.
Sepsala Dáša Pořická
Vodníci, Rusalky a veškerá havěť vodní na suchu chřadla a vyschlé šůsky vodnických kabátů jen zlehka vlály ve vlahém vánku. Ve stínu podloubí vyšňořeného náměstí se choulily tři sovy a jen zíraly na ten mumraj kolem. Perníčky, sklíčka, hrníčky s dušičkami i bez, bylinky, korálky a mnoho dalších blýskavých lákadel ze stánků mizely v baťůžcích korzujících návštěvníků, kteří nevěděli, co dřív; nákupy nebo sledování programu na pódiu uprostřed náměstí? Ale program byl natolik pestrý, že hlediště bylo neustále obsazeno. Písničky, scénky, dudáci, muzikál, divadlo, volba Miss, dražba ve prospěch dětí a hlavně spousta legrace provázela Třeboň už od pátku.
A Čochtan, jehož pamětní desku za bujarého veselí a zpěvu slavnostně odhalil vodnický průvod, se určitě bavil s námi. Kdo neměl dost, mohl se přesunout do zámeckého parku, kde kulturní program večer vrcholil. A když žhavé slunce vystřídala nádherná hvězdná klenba, nedočkavé bludičky a lesní muži zaplnili zámecké nádvoří. Jenže diváci nechtěli z pódia pustit příjemné účinkující, a tak průvod světýlek zastihla na hrázi rybníka magická půlnoc.
Sobota jak vymalovaná. A ti, kdož těžce vláčeli své unavené tělo do nejbližší postele, museli jistě obdivovat hlavní organizátory, že tento maratón, od pátku do neděle, vůbec zvládli. A my všichni společně budeme ještě dlouho nabiti energií z krásných zážitků "Čochtanova" víkendu. Nashledanou příště.
