Různé, středa - 16. října 2002Když ne my, tak kdo? Když ne teď, tak kdy?
Kdo tedy postaví hráz intoleranci, násilí, vulgaritě, drogám, nelidskosti? Děti, které čím dál víc podléhají médiím a reklamě, ztrácí přímý styk s přírodou a realitou, žijí čím dál víc virtuálně. Baví se u automatů, smích mají v televizi naprogramovaný a největším zážitkem je nakupování v maxi-supermarketu. A to jsou ti šťastnější, kteří se zatím vyhnuli drogám a stádnému transu dusajících rytmů.
Když ne my, tak kdo? Když ne teď, tak kdy?
Letos v prosinci to bude už 13 let, co jsme zakládali Werichovce, plni nadšení a nápadů, jak budeme měnit náš život. Leccos se nám s Werichovci za ty roky povedlo a pomáhali jsme nést štafetu člověčenství, kořeněného dobrou srandou, která dělá svět lidštějším a kulatějším. Ta štafeta se přenáší dějinami a geniální trojice Voskovec+Werich+Ježek ji pěkně rozfoukali. Pomáháme ten ohýnek udržovat, ale nějak nám to skomírá, přes úsilí řady kumštýřů, v čele s J. Suchým, kteří na odkaz V+W+J navazují. Jak říkal pan Werich: tahle doba fandí té blbější polovině člověka! Otřesné je, že to nejvíc postihuje ty nejmladší a mohlo by to být nenapravitelné.
To není obvyklé generační lkaní, jak jsou ti dnešní mladí zkažení, ale obava, že by ta spanilá štafeta mohla skončit. Pamětníků, ochotných vyjít ze své ulity teoretické pohodlnosti ubývá, podnikající střední generace má jiné starosti, takže se moc málo staráme, abychom zaujali víc mladých. Konstatujeme, že svět je mediálně pokřivený, ale k jeho rovnání se nemáme. Kdo tedy postaví hráz intoleranci, násilí, vulgaritě, drogám, nelidskosti? Děti, které čím dál víc podléhají médiím a reklamě, ztrácí přímý styk s přírodou a realitou, žijí čím dál víc virtuálně. Baví se u automatů, smích mají v televizi naprogramovaný a největším zážitkem je nakupování v maxi-supermarketu. A to jsou ti šťastnější, kteří se zatím vyhnuli drogám a stádnému transu dusajících rytmů. Peníze se staly modlou a kdo není v balíku - není „in“, kdo nezkusí drogy - není „in“, kdo není nedětský, drzý a sprostě bezohledný - není „in“, kdo při hře hraje nezáludně a čestně – není „in“ a kdo nepatří k některé pokřivené partě, kde se už neumí bavit bez alkoholu, diskoték, drog, kraválů a vulgárního sexu, je nemožný. To nestraším, jen zjišťuji a nejsem sám. Toho, co fandí té blbější polovině člověka, rychle přibývá a obrana proti tomu se formuje pomalu a nedostatečně.
Můžete si říct, že to už není vaše starost, ale jestliže jste byli v dětství formování Foglarem a později V+W+J, tak nemůžete jen přihlížet a nechávat to koňovi, který má větší hlavu. Ten to za nás nevyřeší. Odfrkne si a hlavu si s tím dělat nebude. Ale my bychom, pokud v ní něco máme, měli. Tak, jak si ji dělali s námi V+W+J, když nám tu štafetu předávali. Čím dál víc se přesvědčujeme, že to nebyli jen geniální kumštýři, ale tvůrčí proživatelé života, plni podnikavosti a optimismu a také slušnosti, takže mohou být i pro tu nejmladší generaci imponujícími životními vzory. Jen s nimi musíme další generace seznámit a to nejlépe přes písničky, srandu, přes celé jejich dílo, přes jejich životní osudy, přes jejich schopnost dát dohromady nadšenou tvůrčí partu, ve které se dařilo kumštu, který ještě nezestárnul.
Každý, kdo ještě neokoral a má v sobě alespoň trochu toho werichovského elánu, by měl něco udělat – třeba jen na tom svém malém písečku. U dětí, u vnuků, v obci či čtvrti, ve škole, v knihovně, v klubovně, na hřišti….všude, kde je možné s nejmladšími navázat kontakt. Hledat atraktivní cesty, jak je získat, vytvářet prostor k jejich vyniknutí, uplatnění, rozvíjení talentu, podnikavosti, soutěžení. Dát příležitost, aby jim adrenalin vzkypěl, ale nepřetekl, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli kritické situace a poznali důležitost dobré party. Naučit je prožívat a střádat ty drobná werichovská štěstíčka, která vytváří náhrdelník životní pohody.
Spojte se s lidmi stejné „krevní skupiny“ z jiných sdružení a organizací a připravte soutěže, turnaje, hrátky, otevřené každému, bez nutnosti se organizovat. Zakládejte bojůvky proti nudě, proti blbosti nudy, která bývá základní příčinou, že mladí začnou dělat vylomeniny a neví si často s dospíváním rady. Nejde o to zakazovat a umravňovat, ale ukázat možnosti, jak žít naplno. Jestliže jste také přesvědčeni, že nudit se je jedna z velkých životních blbostí, můžete to brát jako věčný werichovský boj proti blbosti. Boj, který se nedá nikdy úplně vyhrát, ale nikdy se nesmí vzdát!
Neříkejte z pohodlnosti, že nevíte, jak na to. Nabudete na to sami. Můžete svůj elán předat mladším věkem. Budeme jim pomáhat, vyměňovat si zkušenosti a kumulovat elán. Je už připraven mezinárodní projekt: Nejlepší droga je elán! Předpokládejme, že tento projekt podpoří M
