Paní Müllerová si ráda krátí cestu pražským metrem čtením novin. Rubriku inzerátů bere pokaždé
jen letmo. Tenkrát jí však jeden padl do oka. Werichovci - Sdružení pana Jana pro srandu a
kulturně společenský život - vyzývali občany k účasti v interpretační soutěži. Věková hranice
neomezená. "To je něco pro naši Lidušku," řekla si a už v duchu viděla svou devítiletou dceru na
jevišti. Ta přijala mámin návrh s nadšením. V přihlášce nabídla několik a loni v kategorii
"Ježečci 5-15 let" vyhrála. "A letos se zúčastním zase," říká děvčátko s úsměvem. "Když nevyhraju,
doufám, že se alespoň dobře umístím."
Dnes je již Liduška i její maminka členkou - vlastně bidelnicí - tohoto Sdružení. "Od patnácti
můžu soutěžit v kategorii Ježci, a to až do 26 let," dodává Liduška. "Od 26 až do 105 let jsou pak
Ježurové a já doufám, že i tam se moje jméno objeví." Paní Müllerová se spokojeně usmívá.
"Werichovci se pro nás stali určitým odreagováním. Jejich krédem je optimismus a moudrý humor a
myslím si, že právě mladým může hodně dát."
A co znamená bidelník? "Jsou to všichni členové," vysvětluje paní Müllerová. "Tvoříme shluky v
Čechách i na Slovensku a všimněte si - jsme stále federativní. Každý shluk má vrchního bidelníka
a všichni hromadně volí nejvyššího, a tím je teď pan Karel Bartovský. "Vím, je to nezvyklý
název," pokračuje paní Müllerová, "ale jak říkal pan Werich: >Je dobré býti bydelníkem, protože
každý bydelník má dobré bydlo.<Dali jsme tam měkké -i- a nový bidelník je ten, který postrkuje
sebe i ostatní k tomu dobrému, co v člověku je, pomyslným bidlem." Werichovci si vzali pod
patronát základní školu v Praze-Řepích, která byla přejmenována na