(Převzato z rozhovoru Karla Bartovského s Dr. Miroslavem Khunem)
Ta oslava v Umělecké besedě byla velice košatá, ba přímo rozsochatá a nebyla formální, nýbrž
téměř rodinná a hodně rozchechtaná. Nebyla to tedy žádná jubilantýda a bronzování V+W+J, čehož se
ti tři geniální strážníci srandy vždycky báli.
Celostátní finále soutěže Taky máte rádi Ježka a Voskovce+Wericha?, které probíhalo od
9:00 do 17:00 potvrdilo, že další a další generace přebírají štafetu osvobozené
kultury V+W+J. Také se potvrdilo, že mládí není vázáno na věk, protože v kategorii Ježečků účinkovali
sedmiletí a vedle nich v kategorii Ježurů sedmdesátiletí mladíci. Mimořádná byla i porota, která
celý den neúnavně zasedala.
A proč byl 19. duben vyhlášen, se slavnostním přípitkem celého sálu, za Světový den srandy? To
je přece jasné - srandy nebude nikdy dost, sranda neublíží, sranda dodává elán, a elán je podle
Jana Wericha nejlepší droga. A navíc Werich říkal, že "sranda je pokroková a při ukrutné srandě
něco očistného probíhá." Jiří Voskovec pak dodává: "Je to zkratka pro veselí i vážnost, idylu i
elegii, lyriku i epiku, drama i frašku - zkrátka pro pohodu plnosti, užitečnosti a pocitu obecného
uspokojení a radosti ze života." Je to málo důvodů, aby byl i oficiálně jeden den v roce věnován
srandě?