Tak nazval Jan Vodňanský svůj "hudebně analytický program" věnovaný 70. výročí premiéry Vest
Pocket Revue Voskovce a Wericha. Někteří ho mohli vidět 19. dubna v Umělecké besedě, od té
doby ovšem doznal ještě nějaké změny a teď se chystá jeho premiéra v divadle Semafor. V
letošním roce je zařazena na repertoár Semaforu jen dvakrát, 21. a 22. prosince. Kromě Jana
Vodňanského budou tam hrát a zpívat: Boris Hybner, Vladimír Just, Daniel Dobiáš a další utajený
host.
Z celého scénáře vám přinášíme malou ukázku:
Je po bouři
Jan: Magii rekvizit a osudový význam některé z nich pro výsledek představení lze
vysledovat ve vzpomínkách Vladimíra Müllera, premiérového představitele Joska, tak jak je
zaznamenal s odstupem 40 let v roce 1967. Cituji:
"Veselost před premiérou byla diletantsky předstíraná, skutečnost byla ve znamení obav. Nebylo
nám do smíchu. Horší však, že do smíchu nebylo zpočátku ani publiku. Co vtip, to padák, situace
se nezlepšila ani příchodem V+W, tu a tam stydlivé zachechtání a dost. Ani první předscéna V+W s
písničkou V starém Řimu léčili rýmu..., publikum nerozehřála a když Trojan přednášel
verše o Faustových hodinách, bylo v hledišti ticho, jako kdyby všechno spalo. Ale omyl, nespalo -
při Quidových posledních verších - Pohled na Prahu celkový - se vzadu objevila velká krabička sirek
se známou siluetou Hradčan...
/neviditelná ruka Borisova vysune za Jana krabičku malou či zvětšenou, černodivadelně
jarmareční podvůdek, a pak teprve ukáže tu Velkou/
a tu se ozval první opravdový potlesk...
/Jan ukáže na diváka, který má v ruce scénář a sólově se zasměje, a zatleská/
A od té chvíle šel smích za smíchem, potlesk za potleskem."
Tolik Vladimír Müller. Ještě se v něm dočteme i několik cenných svědectví problematizující
Vest-pocket legendu okamžitého úspěchu, při němž uhranutí diváci běželi o přestávce z Umělecké
besedy přes Most legií do dnes již neexistující kavárny Slavie a vybízeli neznámé hosty, aby
okamžitě spěchali s nimi na druhou polovinu té úžasné podívané. Podle pamětníka a spoluaktéra
Müllera působila toho dubnového večera kavárna Slavia spíše dojmem burzy, na níž akcie Vestpoketky
střídavě stoupaly a klesaly až do závěrečného hvizdu.
Když jsme si tady ujasnili, že celý spektakulární úspěch Vestpoketky způsobila zcela iracionálně
jedna velká předimenzovaná krabička sirek, zrekonstruujeme pozoruhodnou báseň Faustovy skleněné
hodiny. Vztahují se k ní tyto vzpomínky Jiřího Voskovce:
"Měl jsem tenkrát takový pocit o čtyřech hodinách odpoledne. Ve čtyři hodiny odpoledne přichází
zvláštní magická nálada /Boris za Janem předvádí citovaný text po svém/ Nevíte kde jste.
Jste mimo čas a prostor. Já jsem si s tím někdy pohrával. V těch dobách jsem si s tím moc hrál.
Najednou se zastavil čas a já jsem si připadal jako zasklený. Podíval jsem se na hodinky a bylo
za deset minut čtyři, nebo čtyři dvacet... Hlavně na podzim."
/Jan recituje Faustovy skleněné hodiny, Boris po svém předvádí recitovaný text/