Tak jsme tady, pane Werich. Měli bychom zachovat vážnost. Je dnes 95 let od vašeho narození. Ale copak
to jde, zachovat vážnost ve vaší přítomnosti? I když je to na hřbitově a u vašeho hrobu?
Jen jsme vcházeli kolem pomníku pana Ježka, rozesmála se Jarmilka Týlová a vzpomněli si, jak tady s váma
byla pár měsíců před vaší smrtí a vy jste v těchto místech utrousil: "Ten Ježek mě sere, je tak blízko"!
A já až po chvilce skutečnost této myšlenky.
A tak jsme šli dál, položili k pomníku s vaším jménem kytičku a zapálili svíčky. A zazpívali si. A také
zavzpomínali. Vzpomínali jsme na váš "narozeninový šoulet". Tedy šoulet paní Zdenky, který vždy připravovala
o vašich narozeninách pro gratulanty. A jednou, jak pan Forman natáčel v Praze, vzpomněl na tyto chvilky.
No a paní Zdenka nelenila a i když nebyl narozeninový den, šoulet upekla. A pan Forman si ho vzal s sebou
do Paříže. I s pekáčem. A to byl vlastně poslední šoulet u vás.
Tak ještě jednou, pane Werich: "Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře..." Děkujeme vám za to,
že jste byl, že ještě jste. A my koukáme na to, abyste byl, tak jak jste žil. A to, co jste zde nechal,
posíláme dál!