(generálka 19. 4. 1997, Umělecká beseda Praha)
Byli jsme zvědaví, jak si Jan Vodňanský a Daniel Dobiáš poradí s rekonstrukcí první hry Voskovce
a Wericha. Především jsme si říkali, že bylo šťastné, že se nesnažili hru opravdu předvádět a naopak
že do ní Jan Vodňanský vnesl princip vědeckých přednášek, které jsou pro něj tak typické. Poprvé po
sedmdestáti letech zazněly znovu písničky z Vest Pocket Revue a všechna čest: podařilo se jim
podložit původní hudbou úplně všechny texty.
Na jevišti byly instalovány základní rekvizity, tak jak si je Jan Vodňanský vyžádal. Ale s těmi
požadavky šel na nás opatrně a pomaloučku, asi abychom se nelekli. Klavír, mikrofony, stolek atd.,
to bylo samozřejmé a bezproblémové. K tomu ale přidál pár "kdyby" - koš od balónu, obrovská krabička
zápalek, pak nesměle připojil dvoukolák a repliky původních kulis. Jak víte, to všechno se tam
nakonec opravdu podařilo zajistit. Navíc tam byla také mapa Prahy v nadživotní velikosti, na té
vyznačil body, které připomenuly cestu, kudy Voskovec a Werich tlačili na dvoukoláku kulisy z Nuslí
do Umělecké besedy. Pamatujete? Jen jsme nevěděli, k čemu chtěl švihadlo a kužele. Pochopili jsme
až při doprovodu jedné z písní, při které Jan Vodňanský předvedl s těmito předměty neodolatelné
pohybové kreace, které sklidily obrovksý aplaus.
V pořadu vystoupili také hosté. Vladimír Just přečetl svou práci na téma Hovadnost.
Jiří Suchý zavzpomínal na oslavy 50. výročí Vest Pocket Revue v roce 1977 v Lucerně, kde byl
přítomen také Jan Werich, a potom si s Janem Vodňanským zazpíval jedinou z těch známých písní
Vestpoketky Že se nestydíte takhle kazit dítě. Jan Vodňanský zase přidal svoji vzpomínku
na to, jak se s Jiřím Suchým seznámil. Možná, že by stálo za to ji přetisknout. Ale to zase až
příště.
Večer doplnili také veršíky mladých posluchačů Institutu vzdělanosti, kde Jan Vodňanský vyučuje
krásný předmět Filozofie hry.
Celé vystoupení jsme samozřejmě chtěli mít zaznamenané, a tak jsme pilně nahrávali. Jenže pak
se v intencích večera plného "hovadností" najednou uprostřed písničky cosi při nahrávání přeplo a
celý závěr je na záznamu POZPÁTKU. Přála bych vám to tešyls! Je to jakoby pánové V a W a J už měli
dost našeho jubilejnění a vstoupili do toho v podobě technických šotků. Ale ať si je to jak chce,
stejně se chystáme na podzim uspořádat opravdovou premiéru Vodňanského a Dobiášovy Vestpoketky na
Průhonu a tam se určitě ten záznam povede.
Tak díky, pánové, za váš počin!