(Právo, 5. 5. 1999, Vladimír Dušánek, Tomáš Menschik)
Dům v ulici u Sovových mlýnů, ve kterém bydlel herec a spisovatel Jan Werich, je zvenčí poškozen útoky
sprejerů, zespodu vlhne kvůli vodě z Čertovky a shora do něj prší děravou střechou. Adresu na malebné Kampě
by současným nájemníkům ale i přesto leckdo záviděl. Trnem v oku je ale spolku Werichovců, kteří by ve vile
rádi zřídili umělcovo muzeum. Památník však v ní zřejmě nikdy nevznikne.
Werichovu vilu převzala od bytového podniku radnice Prahy 1 v roce 1991. V domě jsou dva byty: dvoupokojový
v přízemí má 130 m2 a byt 6+1 v prvním a druhém patře o rozloze 250 m2. "Oba byty jsou
obsazeny nájemníky," řekl místostarosta Prahy 1 Karel Loucký, čímž jasně naznačil, že vznik muzea v něm je
takřka nereálný.
Myšlenka na jeho zřízení se objevila zhruba před deseti lety. "Máme podporu potomků Jana Wericha, významných
umělců, jednali jsme téměř se všemi ministry kultury. Nápad se všem líbil," tvrdíšéf spolku Karel Bartovský s
tím, že návrh podpořila i radnice Prahy 1.
Rada zastupitelstva prvního obvodu o záměru skutečně v říjnu 1994 jednala a schválila jej. Bylo to nedlouho
před komunálními volbami a obsazení rady se od nich změnilo. Od té doby je na radnici i místostarosta Karel
Loucký, který považuje rozhodnutí svých předchůdců za nesmyslné. "V domě jsou stále nájemníci. Zrušit jejich
smlouvy není lehké a není k tomu ani žádný zákonný prostředek. Navíc jsem toho názoru, že je to hloupost,"
uvedl Loucký. Souhlas předešlé rady podle Louckého nemá potřebnou váhu pro zřízení muzea do té doby, dokud
není podepsána nájemní smlouva. Nedomnívá se ale, že by ji současné vedení radnice mělo zájem připravit.
"Myslím, že by k tomu nebyla ani politická vůle na radnici a kromě toho je to v rozporu s naší prioritou.
Tou je chránit bytové plochy," dodal.
Spolek sice myšlenku zřízení muzea na každoročním setkání připomíná, ale ke konkrétním krokům nepřistoupil.
"Někde v tisku jsem si pouze přečetl, že na opravu domu vybrali deset tisíc korun," poznamenal Loucký s tím,
že rekonstrukce domu by stála nejméně deset miliónů.
Ministerstvo kultury je myšlence zřízení muzea nakloněno. "Ale myšlence samé, nejednali jsme o konkrétním
místě, my nebudeme ani případným zřizovatelem. Voskovec s Werichem a Osvobozené divadlo si svou expozici
rozhodně zaslouží. Nejlépe by pochopitelně bylo, kdyby byla v domě, kde Jan Werich žil. Jednání se spolkem
Werichovců už dva roky nebylo žádné," řekl Právu Jiří Žalman, vedoucí odboru muzeí a galerií Ministerstva
kultury.
Radnice Prahy 1 je na tom s kontakty s Werichovci ještě hůře. "Jediná naše komunikace byla poněkud
srandovní," uvedl následující příběh Loucký. Spolek pořádá každý rok u Werichovy vily méně či více úspěšné
recese. Při jednom setkání v roce 1993 přemalovali vstupní dveře na růžovo. Obyvatelka Werichova bytu se
potom obrátila na radnici s velmi zdvořile sepsanou prosbou. Požádala místostarostu v domnění, že je se
spolkem v kontaktu, aby Werichovce upozornil, aby takové věci nedělali. "Já však žádný kontakt neměl a ani
dnes nemám. Nikdy se nám neozvali," řekl Loucký. Aby nájemnici vyhověl, nechal na znovu nabarvené a opravené
dveře v den dalšího setkání vylepit hlavičkový papír radnice s textem: "Znalci jeho díla se domnívají, že by
malůvky po zdech a růžové nátěry Mistra humoru a srandy nepotěšily."
Místostarosta přiznává, že Werichova vila není v nejlepším stavu. "Všechny domy v naší městské části jsou
ve špatném stavu, kromě těch zrekonstruovaných," řekl Loucký. Z rozpočtu městské části je na ni vyčleněno
pouze 134 tisíc korun. "Chceme opravit střechu a fasádu, ale letos to nebude." O šestnáct tisíc více radnice
určila na údržbu zahrady u domu. "V loňském roce se vyčistila a odstanily keře. velká rekonstrukce by měla
být součástí rekonstrukce parku Kampa," uvedl Loucký. Kdy ta přijde na řadu, ale neví. "Letos není v
rozpočtu," doplnil.
Nájemníci domu by rekonstrukci uvítali, ale návrhy Werichovců je nechávají klidnými. "Jsem proti vzývání
jakýchkoli model. V tomto případě jde navíc o iniciativu několika samozvaných lidí z malé moravské vísky,
jejichž vtipy na každoročních setkáních jsou nepříliš duchaplné. Myslím si, že nakonec by se tomu celému
pachtění určitě nejvíce nasmál sám pan Werich," zhodnotila nájemnice Alena Harvánková-Slavíčková, která
ve vile bydlí od roku 1985.
(Odezva na výše uvedený článek)
Dům č.p. 501 na Kampě opravdu chátrá a každým rokem odkladu stoupají náklady na nutnou generální opravu.
V tom se s autory článku shodujeme, na rozdíl od řady dalších tvrzení, která jsou mírně řečeno nepřesná.
TAKŽE:
Dům nikdy nepatřil panu Werichovi, který byl jen nájemníkem, tak jako nájemníci současní.
Nejde o zřízení dalšího, z piety navštěvovaného muzea, ale o projekt živého památníku, kde by bylo
možno si poslechnout a vidět vše, co ta neopakovatelná trojice vytvořila, a také se potěšit díly jejich
souputníků - například J. Trnky. Také by tam byla možnost získat kopie toho, co chceme mít ve své fandovské
sbírce a nadýchnout se atmosféry osvobozených v divadelní kavárničce, která bude scénou jejich následovníků.
Trnem v oku Werichovcům je trestuhodná zanedbanost této kulturní památky a to, že bohatá a inspirující
dokumentace života a tvorby "Tří strážníků V+W+J" je nepřípustně rozestrkána po různých archivech a ztrácí se
nenávratně s pamětníky. Paní K. Voskovcová například už několikrát prohlásila, že do budoucího DOK V+W+J
předá vše po J. Voskovcovi.
Při generální opravě musí být na dlouhý čas poskytnuty nájemníkům náhradní byty. Záleží tedy na tom,
jaký náhradní byt bude nabídnut, aby nájemníci měli zájem v něm trvale zůstat. V projektu se počítá s bytem
správce, takže půjde o ztrátu jednoho bytu. Je to mnoho vzhledem ke kulturní hodnotě budoucího DOK V+W+J?
Werichovci nejsou spolek, což je používáno dost pejorativně, ale v prosinci 1989 založené Občanské
sdružení pana Jana pro srandu a kulturně společenský život mladých věkem či duchem, která má přes patnáct set
členů - pamětníků, ale především dětí a mládeže - u nás i v zahraničí. Nejde tedy o iniciativu několika
nepříliš duchaplných a upachtěných samozvanců z malé moravské vísky - jak prohlásila paní Harvánková. Té
vcelku nemáme za zlé, že takto hájí svůj byt 6+1. Za zlé to máme novinářům, kteří fakta znají, ale zřejmě
"se jim nehodí do krámu".
Na kontro "Werichova Kampa", které je určeno na propagaci DOK V+W+J přispívají Werichovci a sympatizující
průměrně po padesáti korunách a celkem se vybralo přes 30 000 Kč. Jistě jde z hlediska nákladů na G.O. a
vybavení DOK V+W+J o drobnost, ale kdyby takovou drobnost v poměru ke svým rozpočtům dal Obvodní úřad
Prahy 1, Magistrát, Ministerstvo kultury a sponzoři, kterým na naší kultuře opravdu záleží - tak není co řešit.
Na růžovo byla před pěti roky natřena nepoužívaná branka do zahrady a nikoliv vstupní dveře. O provokaci,
kterou s námi nadšeně prováděla Ljuba Hermanová, šlo jen částečně. Především šlo o ostudný stav branky a
zasprejované zdi. Dočasně jsme to napravili a až po dalších třech letech se branka dočkala úpravy. Výmluvné
je také to, že bustu pana Wericha - od výtvarníka řeckého původu z brněnského regionu - instalovala na zeď na
vlastní náklady a bez oficiálního posvěcení skupina nezávislých fandů pana Wericha.
Skutečně po dva roky myšlenku DOK V+W+J jen připomínáme, vzhledem k ekonomické situaci, ale přesto
byla vedena řada neoficiálních i poloificálních jednání na Ministerstvu kultury, Magistrátu, Nárdoním muzeu,
s památkáří a dokonce také s Obvodním úřadem Prahy 1. Překvapilo nás, že o tom pan náměstek Loucký nic neví,
ale to se stává i v lepších rodinách, že neví levice, co dělá pravice a naopak. Další jednání právě probíhají
s tím, že by bylo vhodné a důstojné DOK V+W+J otevřít ke stoletému výročí narození Voskovce a Wericha v roce
2005. Nejen proto, že se nápad všem, kdo ctí kulturní dědictví líbí, ale že je naší poviností zachovat
odkaz Osvobozeného divadla V+W dalším generacím. Je třeba připomenout, že před pěti lety byla předsedovi
parlamentu ČR panu Uhdemu předána petice ke zřízení DOK V+W+J s několika tisíci podpisy a že stále platí
demokratické usnesené zastupitelstva Prahy 1, a i když se to někomu může zdát nesmyslné a hloupé, mělo by
se respektovat. Jinak totiž by zase rozhodovala byrokracie a ne demokracie a to by mistra humoru a srandy
pořádně naštvalo.
Na závěr máme zdvořilou prosbu a to hned několikrát:
Aby se na nás nájemníci domu č.p. 501 nepohoršili, že je chceme připravit o bydlení na tak atraktivním
místě. Nikdo z nás nesleduje, jakýkoliv osobní prospěch, ale vede nás vděčnost ke geniální trojici, která
mimořádně ovlivnila náš život a může ovlivnit i další generace.
Aby novináři "nestříleli od boku", ověřovali si objektivně fakta a byli profesionálně féroví.
Aby nás při oslavě Mezinárodního dne srandy v pravé poledne, v dubnu roku 2000 bouchlo salvu z
papírových pytlíků ne 250, ale 2500 člověků a to za účasti volených zástupců.
Aby nám do roku 2005 podle Karla Havlíčka "všecko z huby do rukou přejíti ráčilo"!
Klaníme se hluboce
Za Sbor centrálních bidelníků Werichovců
Karel Bartovský