Aktuality
Fotografie z vernisáže Skalica (Slovensko) - zde
Vstup ZŠ Markvartovice k Werichovcům
Fotografie z vernisáže a "S lampiony za strašidly"
Kliknutím na plakát se přesunete do fotogalegie
Kliknutím na plakát se přesunete do fotogalegie
Fotografie z posledních dvou akcí: S lampióny za strašidly
Vernisáž výstavy "Werichovi pohádky"
Werichovci vystavují na Vsetíně
Výstava dětských výtvarných prací s názvem: „Taky máte rádi Ježka + Voskovce + Wericha?“ již zdobí prostory schodiště Masarykovy knihovny Vsetín a potrvá do 31. 8. 2017. Výstavu jsme na Vsetín převezli z Markvartovic a jejím autorem je naše bidelnice Libuše Čížková.Jedná se o zdařilé výtvarné práce děti z minulých ročníků výtvarných soutěží vyhlašovaných spolkem Werichovci.
Milí přátelé,
dostali jsme pozvánku z Musea Kampa:
V pátek 30. června se otevře Werichova vila na Kampě. Kromě stálé expozice
o Osvobozeném divadle a jeho hlavních protagonistech, nabídne i
prostor pro besedy a setkávání lidí.
Zahájení je plánováno na 19. hodinu a pozvánka je i pro všechny,
kdo chtějí být při tom. Celá léta jsme o to usilovali,
malovali vrátka narůžovo, bouchali pytlíky a teď je to tady.
Po oficiálním aktu má být hudební program.
Tak přijďte,
A ještě připomínám táborák v Pelléově ville 27.6. od 17 hodin.
Rozloučíme se tam se sezónou, pozpíváme si, opečeme buřty, jak slibují pořadatelé.
Je tam příjemné prostředí. A nemusíte se hlásit předem,
zkusíme si tam zarezervovat kousek prostoru, abychom byli pohromadě.
Zdravím vás a těším se, až se zase uvidíme.
Eva Gutová
Fotografie z akce najdete ve Pohádková cesta - fotogalerie
Fotografie z akce najdete ve Hravé odpoledne - fotogalerie
Nebo s možností stažení:
Hravé odpoledne
Nové fotky v galerii:
Položení kytice u pomníku V+W
Kampa - Mezinárodní den srandy
Vest Pocket revue
8.6. (čt) - Začalo to Vestpocketkou.
Ti, kdo se přihlásili, je mají zajištěné, jinak už mají jen pár lístků. HONEM se hlaste.
S nadějí na teplé počasí
Eva Gutová
VEČER K 90. VÝROČÍ VEST POCKET REVUE
Pár vět k večeru
Ten večer 22. dubna v Divadle Na Prádle byl příjemným setkáním se vším všudy. Zdravili se tam účastníci, kteří se už dlouho neviděli, třeba dva přišli „služebně“ proto, že nemohou jinak sehnat Jana Vodňanského, tak využili příležitosti. Sálek divadla byl skoro plný a přivítali jsme tam i několik velmi vzácných hostů. Byl to například pan starosta Lomecký s dalšími spolupracovníky z Městské části Prahy 1, kteří zaštítili svým spolupořadatelstvím představení finančně, stejně tak jako zástupci ze Svazu klubů mládeže a z nadace Život umělce. Pak už šlo o nasazení nejen z naší strany, ale také od účinkujících. A podle ohlasů se všichni činili o sto šest a následně děkovali, že mohli být při tom. (Na obrázku je starosta Městské části Praha 1 Oldřich Lomecký a Meda Mládková).
Představení se zúčastnili také zástupci Musea Kampa a Werichovy vily a k našemu velkému potěšení s námi celý večer strávila také paní Meda Mládková. Trochu jsme se vyděsili z jejího zkolabování po odchodu z divadla (představení bylo dlouhé a schodů k východu nebylo málo!), ale jak říkala druhý den její asistentka, paní Mládková je bojovnice a už je zase v pořádku. Jan Vodňanský s Danielem Dobiášem a Zuzankou Vrbovou (žačkou Jana Vodňanského) předvedli malou rekonstrukci Vest pocket revue, místy samozřejmě lehce zaktualizovanou díky Janu Vodňanskému, který nám to pěkně vymaloval křídou na tabuli a spolu s ostatními zazpíval pár podstatných písní ze hry.
Když se ve druhé polovině promítal rozhovor Františka Cingera s Jiřím Suchým, který jsme natáčeli v minišatně Jiřího Suchého v Semaforu, sál ani nedutal. Dokument zapůsobil zcela mimořádně. Za kamerový záznam patří díky Tamaře Tintěrové a za technické dotažení Milanu Špatenkovi. Tento záznam by si zasloužil širší využití, ještě se na tom pokusíme zapracovat.
Také Jan Matěj Rak byl vtažen naplno do atmosféry večera a jeho virtuózní kytara vyprovokovala diváky k nadšenému potlesku. A to ještě netušili, že jejich euforii vystupňuje vystoupení Orchestru Ježkovy stopy, které bylo prostě fantastické. Ačkoliv celý večer trval přes tři hodiny, všichni vydrželi až do konce (kromě smutných mimopražských, kteří prostě odejít museli). Fotografie uvidíte také na www.werichovci-prazaci.webnode.cz.
Celý následující týden chodily na naši adresu „děkovné dopisy“ od zřejmě opravdu nadšených diváků. Pro nás je to velká pocta, možná, že to byl prostě vrchol našeho snažení. Podobně se vyjadřovali koncem minulého roku i účastníci klubového večera na Průhonu ke 110. výročí narození Jaroslava Ježka. Ano, také naše výlety a naše bály se hodně líbí. A k tomu je nutné dodat: Je pravda, že musí být vždycky jeden pošťuchovatel, jeden vrchní organizátor, ale ten k realizaci toho všeho potřebuje mít vedle sebe ochotné (a šikovné) spolupracovníky. Možná, že už nebude tak příhodná příležitost, jako teď, a tak s díky volám „Sláva jim, oni jsou pašáci“: Jarmile Hamšíkové, která je všude tam, kde to je potřeba, Pavlu Štědrému za krásné grafické zpracovávání našich pozvánek, za pomoc Hance Tillové, Povýšilovým, Zdence Neužilové, J.V. Slávce Zuzanové, Ivaně Hradiské, Blance Pluhařové, Olince Müllerové, Hance Strnadové, Vláďovi Šípovi, Láďovi Lázničkovi. A nebýt Milana Špatenky ve „funkci“ zabezpečování technického zázemí a obětavce v roli „děvečky pro všechno“, těžko bychom to zvládali!
Eva Gutová
Květiny pro Jana Wericha a Jiřího Voskovce
Díky našemu příznivci Dr. Aleši Vítovi, který má pod palcem květinářskou firmu TULIPA, jsme mohli 19.4. položit k památníku V+W na Olšanech opravdu krásnou kytici s nápisem … ŽIVOT PLYNE JAK VODA. Setkání se zúčastnili také zástupci nadace Život umělce, která převzala péči o oba hroby. Pánové Voskovec a Werich by asi nechtěli, abychom se tam tvářili vážně, a tak jsme si jako vždycky decentně zazpívali s kytarou pár jejich písniček, které chvíli vzpomínání hezky doplnily.
Vila Jana Wericha 22.4. odpoledne
Vyzpívávat rekonstrukci vily na Kampě cítili Werichovci odjakživa jako poslání. A konečně už je to na spadnutí: Otevření je stanoveno na 16. června. Zatím se tam ovšem ze všech sil pracuje, hlavně na úpravě zahrady, a tak jsme se uchýlili ke stromu směrem k parku. A bylo veselo a jestli náhodou někdo přišel smuten, určitě se za tu půlhodinku uvolnil a po ráně do pytlíku odcházel jako ostatní s úsměvem. Soutěž o nejoriginálnější pokrývku hlavy letos vyhráli Tydlitátovi (to jsou ti se žlutými věnečky na hlavě).
22. dubna 2017 – Umělecká beseda Praha
Pořad k 90. Výročí Vest pocket revue
Dokument o Vest pocket revue si můžete stáhnout zde
(vyšlo jako příloha obšťastníku)
19. dubna 1927 uvedli studenti Jiří Voskovec a Jan Werich pro pobavení spolužáků hru s názvem Vest pocket revue. Tehdy nikdo netušil, že hra, určená původně jako jednorázové představení, bude mít přes 200 repríz a že odstartuje vznik jednoho z nejvýraznějších a nejvýznamnějších divadel naší kulturní historie - Osvobozeného divadla.
V letošním roce slaví Vest pocket revue už neuvěřitelné devadesáté narozeniny,
a tak jsme se rozhodli, stejně jako před deseti a dvaceti lety,
připravit vzpomínkový večer přímo v autentických prostorách, kde byla
Vestpocketka poprvé uvedena, tedy v divadle
Na Prádle, Besední 3, dříve Umělecká beseda.
Programová představa:
V první části večera proběhne textová a hudební rekonstrukce hry Vest pocket revue v podání Jana Vodňanského a Daniela Dobiáše. Hudební skladatel Daniel Dobiáš věnoval už před lety velké úsilí studiu hudebního doprovodu textů V+W k Vestpocketce, zveřejněných ve sbornících. Je to velmi unikátní studie, protože se původně v některých případech nevědělo, které ze světových melodií k většině textů přiřadit.
Vest pocket revue jako první vlaštovka tvorby Voskovce a Wericha přivedla postupně k oběma textařům geniálního hudebního skladatele Jaroslava Ježka. Proto si myslíme, že další část večera by měla být věnována už písním celé slavné trojice Osvobozeného divadla. Oslovili jsme Jana Matěje Raka, který už několikrát překvapil pořady, věnovanými protagonistům OD. Jeho originální kytarové provedení Ježkových skladeb stále posluchači nadšeně přijímají. Navíc svůj hudební výkon vždycky doprovází zajímavým povídáním o Osvobozeném divadle.
Rádi bychom si poslechli také kousek zasvěceného slova divadelního historika, a tak chceme pozvat na jeviště Dr. Vladimíra Justa, který je nejen nadšeným vyznavačem tvorby pánů Voskovce, Wericha a Ježka, ale navíc v kontextu s dalšími skutečnostmi naší kulturní historie dovede vždycky říci něco nového, co není běžně známo.
Na tomto představení by neměl chybět Jiří Suchý, který celou existenci v divadle Semafor oživuje písničky V+W+J. Vzhledem k jeho velkému pracovnímu záběru (navíc připravuje na 29. dubna premiéru právě k Vest pocket revui v Semaforu) jsme se dohodli, že se zúčastní aspoň svým vstupem ze zvukového záznamu.
Osvobozené divadlo ovlivnilo i řadu dnešních tvůrců a interpretů, a tak si myslíme, že rozhodně bylo na místě oslovit také mladou generaci, která se k této kulturní historii hlásí. Těšíme se na vystoupení hudební skupiny Ježkovy stopy, která je složená ze studentů Konzervatoře Jaroslava Ježka a která hraje nejen „ježkovky“, ale také swing, který k té době patří.
Kromě toho by měl být celý pořad doprovázený promítáním fotografií ze hry, případně dalších dokumentů.
Jestli časová a finanční situace dovolí, chtěli bychom připravit dvoustránkový program jako pamětní list pro účastníky večera, případně i pro další zájemce, například z řad občanů Prahy 1. A také výstava, sestavená z dokumentů a fotografií Osvobozeného divadla, by byla vhodným vzpomínkovým doplňkem.
Na přípravě a organizaci programu se podílí asi 10 pořadatelů,
samozřejmě bez nároků na finanční odměnu.
Dostanou jen volné vstupenky.
